Nikdy se nevydávalo tolik peněz na udržení nebo dokonce navrácení zdraví. Každý nemocný by měl být vlastně za těchto okolností pouhou výjimkou. Všichni, ale víme, že tomu tak není. Lidé ještě nikdy nebyli tolik nemocní jako dnes. Jak se dá tento rozpor vysvětlit? Především tím, že jsme až do dnešní doby nevěnovali pozornost tomu, co vlastně nemoc je. Nemoci sice existují stejně dlouho jako lidstvo samo, ale většina lidí na chorobu pohlíží jako na ránu osudu, rozmar přírody nebo prostě na náhodu, která člověka postihne, zatímco druhého stejnou náhodou ušetří. Především pak považují nemoc za poruchu, kterou je třeba co nejrychleji zase odstranit, aby mohli žít dál stejně nesprávně jako dosud.
Vnitřním smyslem nemoci je, abychom se vzpamatovali, k čemuž nás v případě nouze donutí pouze onemocnění. Vyžaduje, abychom naslouchali hlasu rozumu a změnili to, jací jsme, a to dřív, než bude pozdě. Skutečné vyléčení tedy nespočívá v potlačení příznaků, nýbrž v pochopení a znovuobnovení narušené harmonie. K tomu přirozeně nestačí nasadit pilulky a injekce, a to ani v případě, že jde o homeopatické prostředky. Záleží naopak jen na tom, abychom znovu pochopili, co nám chce naše tělo říci a samozřejmě také na tom, abychom ho poslechli. Může to být sice nepohodlné, ale je to jediná cesta ke skutečnému a úplnému uzdravení těla i duše.