Doporučené denní dávky C vitamínu (50-120mg) klasickou medicínou představují spíše množství blízké minimu na přežití. Optimální denní příjem v zájmu udržení dobrého zdraví je mnohem vyšší než se všeobecně předpokládá a v době stresu a choroby jeho spotřeba několikanásobně stoupá. Celková tolerance organizmu na C vitamín je velmi vysoká a není známý žádný případ toxického předávkování. Jediným známým projevem jeho nadbytku je mírný průjem bez jakýchkoliv následků. Bohužel úžasné schopnosti C vitamínu jsou na pokraji zájmu většiny lékařů a přitom dostupné výzkumy ukazují, že při dosažení a udržení optimální vysoké hladiny C vitamínu v krvi a v tkáních dochází k vyléčení celé řady, zejména infekčních a toxických nemocí a šokových stavů.

Ve 30cátých letech se daly nízké dávky ospravedlňovat cenou vitamínu C, avšak po zavedení masové výroby cena přestala být problémem. Izolováním kyseliny askorbové v 30. letech a jeho identifikace jako antiskorbutické substance vyvolalo vlnu nadšeného zájmu. Množství publikovaných studií bylo obrovské, byly objeveny velmi příznivé účinky a to při minimalistickém přístupu (10 či 100 miligramů) podávaného vitamínu C denně. Někteří lékaři pozorovali, že příznivé účinky se zesilují s vyššími dávkami.
Vitamín C není toxický, tak hlavní problém se nyní nachází v hlavách lékařů. Většina lékařů, která je řízena zavedeným protokolem, nenašla odvahu pro vyšší dávky, a proto nemohli dospět ke klinicky významným výsledkům. Léčebné dávky začínají v 1000ci násobcích výživových dávek. Objevují se příležitostné studie, které nepotvrzují vliv vysokých dávek vitaminu C na onemocnění, přičemž pod vysokými dávkami se ale rozumí jen řádově stovky miligramů denně.