Rezistence medicíny vůči novým myšlenkám je zakořeněná přímo v systému vzdělávání a tento stav trvá již stovky let. Jakákoliv trochu radikální myšlenka vzbuzuje výsměch, obviňování a vykořeňování jejích nositelům. Farmaceutický průmysl praktikuje tak účinnou cenzuru, která se projevuje upřímným nezájmem o kontrolované zkoušky a též bojkotem nejvýznamnějších medicínských časopisů a vyhledávačů. Cenzury se zúčastňují vědecké týmy a oficiální výzkum nepřímo financovaný farmaceutickým průmyslem. Peníze farmaceutického průmyslu přímo živí odborné magazíny a články jsou pak v zájmu syntetických léků a v neprospěch vitamínů. Kontrolují veřejné financování výzkumu v této oblasti a z pozice recenzentů dokážou zabránit publikování takových studií, které se uskutečnily bez jejich financování.
V žádném odvětví nepanuje taková profesionální žárlivost, arogance, nevraživost a kolektivní inkvizice jako u lékařů. Představitel málokteré profese se neobává více výsměchu ze strany kolegů a ztráty prestiže a málokterý odborník je ve svém povolání tak omezovaný jako lékař.