Myslíme a cítíme, jsme schopni si pamatovat a rozhodovat se. Jsme tedy vědomí, a nikoli tělo. Naše tělo je jen fyzickým výrazem našeho vědomí a jeho zrcadlením. Ukazuje na venek, jak uvnitř myslíme, cítíme, zkrátka jací jsme.
Vědomí nezná žádné choroby ani problémy, je zdravé, a jakmile si tuto skutečnost uvědomíme, jsme silní, protože životní síla může bez překážek proudit. Člověk je duchovní bytost osvobozená od chorob, stáří a smrti. Skutečnost, že jsme se narodili, že onemocníme, zestárneme a nakonec zemřeme, s tím nemá nic společného, protože to nezasáhne Vaše vlastní Já, ale jen vaše tělo.
Je naší povinností udržovat tělo v dobrém stavu. Náš stvořitelský příkaz zní, abychom zůstali zdraví, šťastní, abychom žili plným životem a zůstali mladí, i když zestárneme. Za tímto účelem musíme uvést naše myšlenky, city, řeč a jednání do souladu se vším. Tělo je vždycky projev, nikoli příčina. I takzvané choroby stáří jsou jen informací o nevyřešených úkolech života.
Často jsme svědky toho, že lidé, kteří po celý život churavěli, netrpí najednou ve stáří žádnou chorobou, dokonce někdy přímo rozkvetou. Choroba a utrpení jsou následky zneužití svobody. Když už tělo není nástrojem, který by bylo možno použít, musí ho duše opustit bez ohledu na to, zda je úkol splněn či nikoli. Duše potom pokračuje ve svém bytí na jiné úrovni. Pravou příčinou nemoci a utrpení je vždy myšlení, a to nesprávné myšlení.